Jiří Hejtmánek:
Betula pendula var. carelica S o k o Io v v Československu
Karelská bříza (Betula pendula var. carelica) je odrůda dobře známá zvláště v skandinávské a sovětské lesnické a botanické literatuře. Byla jí právem věnována pozornost pro její nesporný hospodářský význam. Odlišuje se totiž nápadně od normální břízy bělokoré zvláštní texturou dřeva, která je velmi ozdobná a pro niž se používá k výrobě různých dřevěných předmětů, nábytku atd.
Na transversálním řezu dřevem jsou výrazné tmavší kresby ve tvaru písmene „V“, směřující hrotem ke dřeni. Na podélných řezech jsou tyto útvary patrné jako různě zprohýbané tmavohnědé proužky. Společně s touto odlišností má dřevo karelské břízy také celkově tmavší barvu a větší, ozdobný lesk, takže phpomíná do určité míry svým vzhledem mramor. Je velmi tvrdé, pevné, houževnaté, mnohem hůře štípatelné a těžší než dřevo typické břízy bělokoré.
Zvláštní textura dřeva je podmíněna svéráznými vlastnostmi anatomické struktury, zejména přítomností abnormálně širokých jednoduchých i t. zv. nepravých dřeňových paprsků, skupin sklerenchymatických „kamenných“
buněk, které často vrůstají z kůry do dřeva, a nepravidelným uspořádáním tracheí a libriformních vláken.
Pro vynikající vlastnosti dřeva je karelská bříza v oblastech svého přiro zeného výskytu odedávna známa místnímu obyvatelstvu. O tom s ědčí mimo
264
jiné množství lidových názvů. Tak v Sovětském svaz~ v Karelii se lidově označuje „kudravaja bereza“, v Bělorusku „čečetka“ nebo „čečetnik“, ve Finsku je známa většinou pod názvem Visa-puu nebo Koivun Visa-puu, ve Švédsku masurbjork, v Norsku valbjork atp. (T. J. H i n t i k k a, N. O. Sokolov, B. Lindquist, T. Ruden aj.). Jsou známy i četné obchodní názvy dřeva této zajímavé odrůdy.
Systematické postavení karelské břízy zůstávalo dlouho nejasné. Teprve novější práce dokazují, že je geneticky blízká druhu B. pendv.-la Roth, s nímž se celkem shoduje tvarem listů, plodů, plodních šupin, vlastnostmi mladých letorostů i vlastnostmi ekologickými. Vnějši odlišnost karelské břízy od ty- pických jedinců B. pendula spočívá zvláště v nepravidelné boulovitosti sil-· nějších kmenů i mladých letorostů. Boulovitost kmene a větví karelské břízy j e j e d e n z nejspolehlivějších vnějších znaků. Zduřeniny v z n i k a j í z počátku hlavně v místech odumírajících a odumfolých postranních větví, ale v pokro- čilejším stadiu i jinde. Celkově je kůra karelských bříz podstatně si1nější než u normální B. pendula, zvláště v důsledku silnějšího rozvoje lýkové vrstvy a značného podílu skupin kamenných buněk, s jejichž přítomností jsou bez- prostředně spojeny zvláštní vlastnosti dřeva. V dolních částech kmenů star- ších jedinců se nezřídka tvoří tmavá, hrubě rozpukaná borka, která však zpra- vidla zcela nezakrývá jejich boulovitost.
Vzrůstem zůstává var. carelica pozadu za normálními jedinci a mnohdy má jen křovitý vzrůst, i když může naopak dorůst i značnějších rozměrú a vytvořit přímý, prúběžný kmen.